Պաղեստին (արաբ․՝ فلسطين‎‎), պաշտոնական Պաղեստին պետություն (արաբ․՝ دولة فلسطين‎‎), դե յուրե Ինքնիշխան պետություն[7][8] Միջին Արևելքում, որը հավակնում է Հորդանան գետի արևմտյան ափին (սահմանակցում է Իսրայելին և Հորդանանին) և Գազայի հատվածին (սահմանակցում է Իսրայելին և Եգիպտոսին)[9], որի մայրաքաղաքն է համարվում Արևելյան Երուսաղեմը, չնայած վարչական կենտրոնը գտնվում է Ռամալլահում[ii][10][11]: Պաղեստին պետության մեծ հատվածը օկուպացված են Իսրայելի կողմից 1967 թվականի Վեցօրյա պատերազմից հետո[12]։ Բնակչությունը 4.550.368 է 2014 թվականի դրությամբ և զբաղեցնում է աշխարհում 123-րդ տեղը։

Պաղեստինյան Պետության
Պաղեստինյան Պետության դրոշ Զինանշան


Կարգավիճակբաժանված երկիր, ինքնիշխան պետություն և մասամբ ճանաչված պետություն
Ներառում էDeir al-Balah Governorate?, Jericho Governorate?, Gaza Governorate?, Salfit Governorate?, Quds Governorate?, Khan Yunis Governorate?, Tubas Governorate?, Jenin Governorate?, Hebron Governorate?, Bethlehem Governorate?, North Gaza Governorate?, Ramallah and al-Bireh Governorate?, Tulkarm Governorate?, Qalqilya Governorate?, Rafah Governorate?, Նաբլուս, Գազայի հատված և Հորդանան գետի արևմտյան ափ
Պետական լեզուարաբերեն
ՄայրաքաղաքԵրուսաղեմ և Ռամալա[1]
Պետական կարգԽորհրդարանական հանրապետություն
Օրենսդիր մարմինPalestinian Legislative Council?[2]
Երկրի ղեկավարՄահմուդ Աբբաս
Կառավարության ղեկավարMohammad Shtayyeh?
Մակերես6, 220 կմ²
Ազգաբնակչություն5 227 193 մարդ (2021)[3]
Խտություն731 մարդ/կմ²
Կրոնիսլամ
ՀիմնFida'i?, ֆիդայի և Mawtini?
Հիմնադրված էնոյեմբերի 15, 1988[4] թ.
ԱրժույթՀորդանանյան դինար[5], Նոր իսրայելական շեկել և Egyptian pound?
Կենտրոնական բանկPalestine Monetary Authority?
Ժամային գոտիUTC+2 և UTC+3
Հեռախոսային կոդ+970
Ինտերնետ-դոմեն.ps
Մարդկային ներուժի զարգացման ինդեքս0,715[6]

Երկրորդ համաշխարհային պատերազմից հետո, 1947 թվականին ՄԱԿ-ը հաստատեց Բաժանման նախագիծը Պաղեստինի համար, որը հորդորում էր ստեղծել անկախ արաբական և հրեական պետություններ` առանձնացնելով Երուսաղեմը, որը պետք է ղեկավարվեր ՄԱԿ-ի հատուկ միջազգային կառավարման ռեժիմով[13]։ Հրեական պետության հիմնադրումից հետո, որը 1948 թվականի մայիսի 14-ին ստացավ Իսրայել անվանում[14][15][16], ներքաշվեց պատերազմների մեջ արաբական բանակների հետ[17][18]։ Ավելի ուշ Արաբական լիգայի կողմից ստեղծվեց Համապաղեստինյան կառավարությունը, որը կառավարեց Եգիպտոսի կողմից վերահսկվող Գազայի հատվածը։ Այն շուտով ճանաչվեց Արաբական լիգայի անդամ բոլոր պետությունների կողմից բացառությամբ Հորդանանի։ Չնայած Համապաղեստինյան կառավարությունը իրեն հռչակեց ոչ միայն Գազայի հատվածի, այլ ամբողջ նախկին Բրիտանական Պաղեստինի կառավարիչ, այն միայն սահմանափակվում էր Գազայի հատվածով[19]։ Իսրայելը ավելի ուշ նվաճեց Գազայի հատվածը և Սինայի թերակղզին Եգիպտոսից, Հորդանանի գետի արևմտյան ափը Հորդանանից և Գոլանի բարձունքները Սիրայից Վեցօրյա պատերազմի ընթացքում։

Ծանոթագրություններ խմբագրել

  1. https://www.nbcnews.com/id/wbna40431737
  2. https://ecfr.eu/special/mapping_palestinian_politics/palestine_legislative_council/
  3. http://www.pcbs.gov.ps/site/881/default.aspx#Population
  4. Վիքիդարան — 2003.
  5. 5,0 5,1 https://taxsummaries.pwc.com/palestinian-territories
  6. Human Development ReportUNDP, 2022.
  7. Al Zoughbi, Basheer (November 2011). «The de jure State of Palestine under Belligerent Occupation: Application for Admission to the United Nations» (PDF). Արխիվացված է օրիգինալից (PDF) 2016 թ․ օգոստոսի 29-ին. Վերցված է 2016 թ․ հուլիսի 29-ին.
  8. Falk, Palma (2012 թ․ նոյեմբերի 30). «Is Palestine now a state?». CBS News. Վերցված է 2016 թ․ հուլիսի 29-ին.
  9. «Ban sends Palestinian application for UN membership to Security Council». United Nations News Centre. 2011 թ․ սեպտեմբերի 23. Վերցված է 2015 թ․ սեպտեմբերի 11-ին.
  10. Bissio, Robert Remo, ed. (1995). The World: A Third World Guide 1995–96. Montevideo: Instituto del Tercer Mundo. էջ 443. ISBN 978-0-85598-291-1.
  11. Lapidoth, Ruth (2011). «Jerusalem: Some Legal Issues» (PDF). The Jerusalem Institute for Israel Studies. էջ 26. Արխիվացված է օրիգինալից (PDF) 2014 թ․ հունիսի 5-ին. Վերցված է 2014 թ․ հունիսի 5-ին. «The attitude of the Palestinians was expressed inter alia in 1988 and 2002. When the Palestine National Council proclaimed in November 1988 the establishment of a Palestinian State, it asserted that Jerusalem was its capital. In October 2002, the Palestinian Legislative Council adopted the Law on the Capital, which stipulates that Jerusalem is the capital of the Palestinian State, the main seat of its three branches of government. The State of Palestine is the sovereign of Jerusalem and of its holy places. Any statute or agreement that diminishes the rights of the Palestinian State in Jerusalem is invalid. This statute can be amended only with the consent of two-thirds of the members of the Legislative Council. The 2003 Basic Law also asserts that Jerusalem is the capital of the State of Palestine.» Reprinted from: Wolfrum, Rüdiger (ed.) (online 2008, print 2011). The Max Planck Encyclopedia of Public International Law. Oxford University Press.
  12. «State of Palestine name change shows limitations». AP. 2013 թ․ հունվարի 17. Արխիվացված է օրիգինալից 2013 թ․ հունվարի 10-ին. «Israel remains in charge of territories the world says should one day make up that state.»
  13. «Resolution 181 (II). Future government of Palestine». United Nations. 1947 թ․ նոյեմբերի 29. Արխիվացված է օրիգինալից 2017 թ․ հոկտեմբերի 10-ին. Վերցված է 2017 թ․ մարտի 21-ին.
  14. «Declaration of Establishment of State of Israel». Israel Ministry of Foreign Affairs. 1948 թ․ մայիսի 14. Վերցված է 2012 թ․ ապրիլի 8-ին.
  15. Brenner, Michael; Frisch, Shelley (April 2003). Zionism: A Brief History. Markus Wiener Publishers. էջ 184.
  16. «Zionist Leaders: David Ben-Gurion 1886–1973». Israel Ministry of Foreign Affairs. Վերցված է 2011 թ․ հուլիսի 13-ին.
  17. The Arab-Israeli War of 1948 (US Department of State, Office of the Historian)"Arab forces joining the Palestinian Arabs in attacking territory in the former Palestinian mandate."
  18. Yoav Gelber, Palestine 1948, 2006 — Chap.8 "The Arab Regular Armies' Invasion of Palestine".
  19. Gelber, Y. Palestine, 1948. Pp. 177-78

Արտաքին հղումներ խմբագրել