Ժակ Բենվիլ (ֆր.՝ Jacques Bainville, փետրվարի 9, 1879(1879-02-09)[1][2][3][…], Վենսեն - փետրվարի 9, 1936(1936-02-09)[1][2][3][…], Բելշաս փողոց և Փարիզ[4]), [7], ֆրանսիացի պատմաբան (մասնագիտացել էր արտաքին հարաբերությունների պատմության ուսումնասիրության մեջ)[8], ժուռնալիստ, ակադեմիկոս։ Քաղաքական իր հայացքներով եղել է միապետական[9], հակահանրապետական Acción FrancesaՖրանսիական գործողություն») շարժման ակտիվ ու կարևոր գործիչ[10][9], Ֆրանսիական ակադեմիայի անդամ 1935 թվականից մինչև իր մահը[11]։

Ժակ Բենվիլ
ֆր.՝ Jacques Bainville
Դիմանկար
Ծնվել էփետրվարի 9, 1879(1879-02-09)[1][2][3][…]
ԾննդավայրՎենսեն
Մահացել էփետրվարի 9, 1936(1936-02-09)[1][2][3][…] (57 տարեկան)
Մահվան վայրԲելշաս փողոց կամ Փարիզ[4]
ԳերեզմանMarigny[5]
Քաղաքացիություն Ֆրանսիա[6]
Մայրենի լեզուֆրանսերեն
ԿրթությունԱնրի IV լիցեյ և Փարիզի համալսարանի իրավաբանական ֆակուլտետ
ԵրկերQ3231724?
Մասնագիտությունլրագրող, ժամանակագիր, պատմաբան, հրապարակախոս, գրական քննադատ և գրող
ԱշխատավայրLa Gazette (թերթ), Q3428637?, L'Action Française?, Le Petit Parisien?, La Nation belge? և Revue universelle?
Զբաղեցրած պաշտոններseat 34 of the Académie française?
ԿուսակցությունԱկսյոն ֆրանսեզ
Պարգևներ և
մրցանակներ
ԱնդամությունՖրանսիական ակադեմիա
ԵրեխաներHervé Bainville?
Ստորագրություն
Изображение автографа
 Jacques Bainville Վիքիպահեստում

Ժակ Բենվիլի պատմագիտական հիշարժան աշխատություններից են L'Histoire de deux peuples (1916),[7] L'Histoire de deux générations (1918),[7] Les conséquences politiques de la paix (1920;[7] Editions de l'Arsenal, 1995;[12] Godefroy de Bouillon, 1996),[13] Histoire de France (A. Fayard, 1924),[14] Petite Histoire de France (1930),[15] Napoléon,[16] Les dictateurs (1935;[7][17] Godefroy de Bouillon, 1996),[13] o Histoire de la Troisième République (1935),[7]...

Revue universelle-ի տնօրենը լինելով հանդերձ՝[18] աշխատակցել է նաև մի շարք այլ պարբերականների (L'Action Française, Gazette de France, Le Petit Parisien, L'Eclair de Montpellier,[19] Candide, Liberté, Le Petit Journal, Capital o La Nation belge,[18]...)։

Կյանքի վերջին տարիներին դեմ է գնացել նացիստական Գերմանիային[11]։ 1979 թվականին հրատարակվել է Ուիլյամ Քեյլորի Jacques Bainville and the Renaissance of Royalist History in Twentieth-Century France աշխատությունը[9], որտեղ հանգամանորեն ներկայացված են Բենվիլի կյանքն ու գործը։

Publiciste-Homme de Lettres-ի շրջանակներում կատարած աշխատանքի համար, Ֆրանսիայի արտաքին գործերի նախարարության զեկուցագրի հիման վրա, 1920 թվականին նրան շնորհվել է Պատվո լեգեոնի շքանշանի ասպետի կոչում[20]։

Երկեր խմբագրել

  • Louis II de Bavière, 1900
  • Bismarck et la France, 1907 (saggi)
  • Le Coup d'Agadir et la guerre d'Orient, 1913 (saggi)
  • Histoire de deux peuple, 1915; Histoire de deux peuple, continuée jusqu'a Hitler, Collection Les Grandes Études Historiques, Artheme Fayard, Paris, 1935
  • La Guerre et l'Italie. Purquoi l'Italie a voulu la guerre. Ce que l'Italie attend de la guerre. L'Italie et l'Autriche. L'Italie et l'Allemagne. L'avenir des relations franco-italiennes, Artheme Fayard, Paris, 1916.
  • Histoire de trois générations: 1815-1918, avec un épilogue pour la quatrième, Artheme Fayard, Paris, 1918
  • Après la guerre. Comment placersa fortune, Nouvelle librairie nationale, Paris, 1919
  • Les Conséquences politiques de la paix, Fayard, Paris, 1920
  • Histoire de France, 1924
  • Napoléon, 1931
  • Bismarck, Collection L'Histoire vivante, Éditions du siècle, Paris, 1932
  • La Troisième République, 1870-1935, 1935
  • Les Dictateurs, Denoël et Steele, Paris, 1935
  • Lectures, Fayard, Paris, 1937
  • Journal, 1901-1918, Plon, Paris, 1948
  • Journal, 1919-1926, Plon, Paris, 1949
  • Journal, 1927-1935, Plon, Paris, 1949
  • Journal inédit (1914), Plon, Paris, 1953
  • La Guerre démocratique. Journal 1914-1915, a cura di Dominique Decherf, Bartillat, Paris, 2000.

Գրականություն խմբագրել

http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/rhef_0300-9505_1925_num_11_52_2363_t1_0388_0000_2}}(չաշխատող հղում)

Ծանոթագրություններ խմբագրել

Արտաքին հղումներ խմբագրել

 Վիքիպահեստն ունի նյութեր, որոնք վերաբերում են «Ժակ Բենվիլ» հոդվածին։